Kdysi jsem hrával Diablo II, taková příjemná “mlátička”, když si chce člověk jen odpočinout a moc nepřemýšlet. Přesto to ale nebylo ani snadné ani nudné. Některé pasáže byly skutečné peklo :)
Býval tam jeden hráč, všem pomáhal, nezřídka daroval ostatním vzácné předměty, a tak. Až později jsem se dověděl, že to byl táta, kterému zemřela dcera a on pokračoval v její hře. Jmenoval se Vzpomínka.
