Pánové
věcně skeptičtí a prezíraví
kteří své smutky vážete do kytek
a znáte už život nazpaměť
jako verše svých kultivovaných přátel
upozorňuji vás
tohleto není přípitek
na vaše zdraví
Pasáci poezie
Koštéři metafor
To není pro vás
to co tu dávám do placu
To pro skutečné lidi které jsem poznal
budu teď chvíli dělat
paňácu
Toto jsou verše pro zedníka Petra
který mne naučil dělat s lopatou
a dělit se o chleba a cigarety
Pro dědu - socana
ani v smrti nebyl bohabojný
Na památku mé tety
která sedm let od rána do rána
čekala
až se ten její vrátí z vojny
Pro muže z Ukrajiny který prohlásil že války
už nemusejí být
Pro jednu bláznivou holku kvůli které jsem se naučil
hrát džez
toulat se po nocích nebýt spokojený nemít klid
Pro betonáře Albertýna Vidím ho jako dnes

říká: „Nikdy nespi s holkou kterou nemáš rád"
Pro Mistra z Rybárny - poznal Paříž
Josephinu Bakerovou
a hlad
Pro Miles Davise pro ten večer kdy jsem poprvé uslyšel
trubku plnou vzlykủ
Pro prodavače červených a žlutých limonád
v kiosku na Perštýně
Pro krásnou ženu která strávila své mládi v Ravensbrücku
pro její predčasné vrásky
Pro jednoho malíře jeho šašky a krasojezdkyně
v černém flóru
Pro dělníky kteří dláždili ulici mé lásky
Pro slepého kamelota Večerní Prahy z pasáže Světozoru
Pro holky tančící charleston ve sklepě na Národní třídě
Pro párkare Karla pro jeho ruku hnijící někde u Madridu
Pro Modiglianiho a Parkera - oba umřeli v bídě
Pro vousatého Fidela který řekl: „Demokracie - to je
rozdat zbraně lidu"
Pro rudoarmějce zabitého u nás 10. května
tisíc devět set čtyřicet pět
a pro tu dívku s plavým copem které se nevrátí
z takové dálky

Pro všechny kdo ve svých rukou nesou
tento krásný ztřeštěný
a jediný
svẽt
a pomáhají mu vpřed přes klatby papežů a sliny
velkozlodejủ
přes všechny strejčkovské demokracie
mory
a války